Konec filmu

Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to máte?”
„Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké Československo.”
Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený.
„A to máte odkud?” ptá se znovu.
„Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv.
Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.”
„Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!”

Otázka na Rádio Jerevan: „Může Američan nazvat prvního muže státu potřeštěným dědkem?”
Odpověď: „Ano!”
Otázka na Rádio Jerevan: „A můžeme mi také?”
Odpověď: „V principu ano - pokud myslíte prvního muže Ameriky!”

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.”
„Prosím, je Marx obydlen?”

Po přistání Američanů na Měsíci si zavolá generální tajemník své vědce z Hvězdného městečka a říká: „Ty Amíci nás zase doběhli, ale já vím jak na ně. Oni přistáli na Měsíci, a proto vy, soudruzi, přistanete na Slunci.”
„Ale soudruhu generální tajemníku, na Slunci je přece hrozně vysoká teplota a velké světlo.”
„Na to jsem samozřejmě myslel, poletíte v noci.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Je dovoleno číst romány Alexandra Solženicina?”
Odpověď: „V principu ano, ale musíte umět anglicky nebo německy.”

Malý synek stojí za minulého režimu s tatínkem na hranicích a chlapeček se ptá: „A kdo žije za tím plotem, tati?”
„My, synku, my...” povzdechne si otec.

Dotaz na rádio Jerevan: „Jsou jablka v okolí Dukovan poživatelná?”
Odpověď rádia Jerevan: „Ano, jablka jsou jedlá, jen ohryzky je pak nutno zakopat minimálně sedm metrů pod zem!”

„Soudruhu Lenine, nemáme co jíst, za chvíli budeme hlady bučet jako krávy!”
„Ale soudruzi, to není pravda - já jsem před chvílí měl kachničku a také nekvákám!”

Na soudružském aktivu se rád nechá slyšet soudruh: „Pátého ledna Lenin řekl: Učit se, učit se, učit se!”
Ohromný aplaus byl utnut nacvičeným gestem řečníka, který pokračoval: „A pátého ledna Lenin řekl...”
A další citát, aplaus soudružstva. Když už uvozovací věta zazněla pošesté, strčil jeden soudruh v první řadě do souseda: „Hele, to je celkem frajer, že si ta data tak dobře pamatuje. Akorát je blbý, že jsou všechna pátého ledna.”
„Drž hubu, vole,” zašeptá soused. „Ten hňup neví, co to V.I. před Leninem znamená!”

Hlášení rozhlasu MNV v obci: „Soudružky a soudruzi, vážení občané! Zítra, tj. v sobotu je brigáda pro místní JZD. Sraz je v sedm hodin ráno u budovy MNV. Hrábě a vidle vezměte s sebou. Vy mně taky. Konec hlášení.”